Možná vám přijde, že je nesmyslné nebýt si jistý, zda dva lidé tvoří pár. Není přece nic jednoduššího, než se zeptat a odpovědět, nebo zkrátka druhému říct, co cítíme a čekat na reakci. Jsou i lidé, kteří si to říkat nepotřebují a ví to od první chvíle. Bohužel však existuje další typ lidí, kteří se sice vídají, tráví spolu spoustu času i všechny zásadní životní momenty, dávají si dárky, chovají se k sobě hezky, dotýkají se jeden druhého, přesto však bloumají stále někde mezi skutečným vztahem a přátelstvím nebo dokonce přátelstvím s výhodami.

Ti, kteří zkrátka neví, na čem jsou, si to nemohou tak jasně a otevřeně sdělit. Jednak proto, že třeba jedna strana ještě váhá a druhá na ní nechce vyvíjet nátlak. Nebo jsou ve hře nějaké okolnosti, kvůli kterým se nedá počátek vztahu uspěchat. Nebo jsi prostě nejsou jisti, protože neví, jak vnímat signály, které si navzájem dávají.

Jak tedy poznáme, že s někým tvoříme pár?

·         Trávíme spolu většinu volného času. Domlouváme se na společných aktivitách, kterých máme více, trávíme spolu dny i noci, děláme to, co nás baví a užíváme si to.

·         Plánujeme společně. Co budeme dělat o Vánocích, na Silvestra, v létě? Jsou určité události, které vyvolávají otázky, kde se kdo bude nacházet a pokud se chceme někde nacházet primárně společně, je to dobré znamení.

·         Povídáme si a svěřujeme se druhému. Vyprávíme si navzájem, co nás těší a co nám dělá radost, z čeho jsme smutní, co nás štve. Dáváme si zpětné vazby a reagujeme na příhody toho druhého.

·         Upřímně reflektujeme svoji minulost. Víme, kolik měl kdo partnerů, jaké měl dětství, jak vycházel s rodiči, jak se mu dařilo ve škole. Víme, co kdy prožil a co pro něj bylo důležité.

·         Nesdílíme spolu jen sexuální aktivity. Trávíme spolu čas i bez toho, aniž bychom měli sex. Dokážeme společně strávit noc bez sexuálního kontaktu. Umíme jej nahradit něžnostmi.

·         Prožíváme opravdovou intimitu. Víme, jak vypadá ten druhý ráno po probuzení, známe jeho každodenní návyky, víme, co má rád a co mu naopak vadí. Umíme spolu být beze slov. Zažili jsme určité okamžiky, kdy jsme si na nic nehráli a všechno bylo opravdové.

·         Máme nějaké věci u toho druhého. Třeba kartáček na zuby, nějaké spodní prádlo, zkrátka věci k přežití – případně i něco navíc.

·         Věříme si. Máme jistotu, že nám druhý nechce ublížit.

·         Vyžadujeme vzájemný kontakt. Když se nevidíme, voláme si nebo píšeme, chceme vědět, kde druhý je a co dělá – pozor, nepronásledujeme a neslídíme!

·         Na veřejnosti se k sobě chováme jako pár, držíme se za ruce, dotýkáme se jeden druhého, nedělá nám problém se políbit ve společnosti ostatních lidí.